Elektromobilita v České republice v posledních letech zažívá dynamický růst. Jen v prvním čtvrtletí roku 2025 přibylo 3 113 nových čistě elektrických vozidel, což představuje meziroční nárůst o 138 %. Tímto si elektromobily v celkovém trhu s osobními vozy připsaly rekordní podíl 5,22 %. Úspěch tohoto segmentu však nestojí pouze na samotném prodeji automobilů, ale především na rozvoji nabíjecí infrastruktury, která je pro komfortní a spolehlivý provoz elektromobilů nezbytná.
Jedním z důvodů přechodu majitelů aut na elektromobil může být tzv. ekologická daň. Už jste o ní slyšeli?
K začátku roku 2025 je v Česku evidováno 3 182 nabíjecích stanic s více než 5 603 dobíjecími body. To představuje významný růst oproti roku 2023, kdy bylo k dispozici 2 170 stanic. Jen v roce 2024 přibylo 330 nových stanic, přičemž ČEZ instaloval 182 z nich, z toho 72 ultrarychlých, PRE přidala 84 a E.ON 64. Tyto počty se již začínají vyrovnávat počtu čerpacích stanic, kterých je v ČR přibližně 2 857, přestože nabíjecí proces zůstává výrazně delší.
| Rok |
Počet stanic |
| 2020 |
450 |
| 2021 |
750 |
| 2022 |
1200 |
| 2023 |
2170 |
| 2024 |
2500 |
| 2025 |
3182 |
Zdroj
Rozvoj nabíjecí infrastruktury se opírá o příslušný legislativní rámec, zejména o Národní akční plán čisté mobility a požadavky Evropské unie, například směrnici AFIR. Významnou roli hrají dotační programy financované z Operačního programu Doprava 2021–2027, které podporují výstavbu jak běžných AC, tak rychlodobíjecích DC stanic.
Memorandum uzavřené mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem dopravy a automobilkou Škoda Auto z roku 2021 stanovuje cíle pro rozvoj sítí u dálničních odpočívadel a budování centrálních datových uzlů pro nabíjení.
Při rozvoji nabíjecí infrastruktury se Česká republika potýká s několika výraznými výzvami.
Z technologického hlediska je hlavním problémem kompatibilita nabíjecích standardů a omezená kapacita přenosové soustavy, která musí zvládat stále vyšší výkonové nároky, zejména u ultrarychlých stanic s výkonem nad 150 kW. Tyto nabíjecí stanice sice dokážou dobít baterii na
80 % kapacity za 15–30 minut, ale zatěžují distribuční síť podobně intenzivně jako velké průmyslové provozy. Na druhém konci spektra jsou běžné AC stanice, které kvůli závislosti na výkonu palubní nabíječky vozu potřebují pro plné dobití 7–10 hodin, což omezuje jejich využitelnost při cestování.
Ekonomickým problémem jsou vysoké investiční náklady na výstavbu, které bez dotačních programů či jiných podpůrných mechanismů jen obtížně dosahují rychlé návratnosti.
Provozní výzvy se týkají především nerovnoměrného pokrytí území – hustá síť se buduje v okolí velkých měst a hlavních dopravních tahů, zatímco menší obce zůstávají často zcela bez možnosti veřejného nabíjení. Přidává se i otázka pravidelné údržby a spolehlivosti jednotlivých stanic.
Společenským faktorem zůstává nižší míra akceptace elektromobility u části veřejnosti, kterou brzdí jak přetrvávající mýty o dojezdu a životnosti baterií, tak i nedostatek kvalitních informací o reálných nákladech a výhodách provozu elektrických vozidel.
Současné problémy zároveň otevírají řadu příležitostí. Česká republika má možnost využít prudký rozvoj ultrarychlých nabíječek, které díky výkonu 150–350 kW výrazně zkracují čas doplnění energie. ČEZ například plánuje, že každý pátý jeho stojan bude ultrarychlý, a celkový výkon jeho sítě má do konce roku 2025 dosáhnout 100 MW. Taková infrastruktura by výrazně zvýšila komfort uživatelů a zlepšila průjezdnost sítě, zejména na dálničních koridorech.
Mapa nabíjecích stanic ČEZ
- • Znáte nejstarší dálnice na světě? My ano!
Další příležitostí je integrace nabíjecích bodů s obnovitelnými zdroji a chytrými energetickými sítěmi (smart grid), což nejenže sníží uhlíkovou stopu, ale také odlehčí distribuční soustavě.
Významný potenciál mají také komplementární projekty – například umisťování nabíjecích bodů u obchodních center, veřejných parkovišť, sportovišť či v rámci firemních flotil. Tyto lokality mohou poskytnout rychlý přístup k nabíjení široké veřejnosti a zároveň zvýšit atraktivitu daného místa pro zákazníky či zaměstnance.
Role veřejného a soukromého sektoru
Rozvoj nabíjecí infrastruktury v České republice je podmíněn úzkou
spoluprací veřejného a soukromého sektoru. Klíčovou roli hrají
tzv. PPP projekty (Public-Private Partnership), kdy města, stát a komerční subjekty – například ČEZ, PRE nebo E.ON – společně financují a realizují výstavbu stanic. Taková partnerství umožňují
pokrýt i méně atraktivní lokality, kde by čistě komerční projekty nebyly ekonomicky životaschopné.
Významnou podporu poskytuje
stát prostřednictvím
dotací a garančních programů. Příkladem je produkt
Elektromobilita od Národní rozvojové banky, který nabízí podnikatelům záruku až ve výši 70 % jistiny úvěru určeného na nákup a instalaci nabíjecí infrastruktury. Díky těmto nástrojům se snižuje finanční riziko a usnadňuje vstup nových hráčů na trh.
Soukromý sektor pak přináší nejen
kapitál, ale také
inovace a
provozní know-how. Energetické společnosti mohou optimalizovat zatížení sítě a implementovat moderní technologie, zatímco developeři, provozovatelé obchodních center či firemní areály mohou rychle rozšiřovat počet dostupných nabíjecích bodů pro veřejnost i své zaměstnance. Právě propojení investiční síly soukromých firem a strategického plánování veřejných institucí je základem pro vybudování husté, spolehlivé a udržitelné nabíjecí sítě v celé zemi.
Technologický vývoj v oblasti nabíjecí infrastruktury pro elektromobily probíhá rychlým tempem a Česká republika z něj může výrazně těžit. Jak jsme již poukázali, nejvýraznějším trendem posledních let je nástup ultrarychlých DC nabíječek s výkonem až 360 kW. Jejich podíl na nově instalovaných stanicích neustále roste a velcí provozovatelé, například ČEZ, je systematicky zařazují do svých plánů výstavby.
Další významnou oblastí je technologie
Vehicle-to-Grid (V2G), která umožňuje obousměrný tok energie mezi vozidlem a elektrickou sítí. V praxi to znamená, že elektromobil může v době špičky energii do sítě vracet, čímž pomáhá
stabilizovat přenosovou soustavu. Vedle toho se začíná prosazovat
bezdrátové nabíjení, které eliminuje potřebu fyzického připojení kabelu, a také
automatizované nabíjecí stanice, jež dokážou vozidlo obsloužit zcela bez zásahu řidiče.
Integrace těchto technologií s
chytrými sítěmi (smart grid) a obnovitelnými zdroji energie otevírá možnost provozu infrastruktury s minimální uhlíkovou stopou a vyšší energetickou efektivitou. V příštích letech lze očekávat, že právě kombinace vysokého výkonu, automatizace a chytré distribuce energie bude určovat standard moderní nabíjecí sítě.
Rozvoj nabíjecí sítě v Česku musí jít ruku v ruce
s posílením přenosové soustavy a zaváděním chytrých řešení, jako jsou bateriová úložiště a řízení výkonu v reálném čase.
Dotační programy by měly podpořit nejen výstavbu nových, ale i modernizaci stávajících stanic, zejména navýšení jejich výkonu.
Proces povolování instalací je třeba výrazně zkrátit, aby nové projekty mohly rychle reagovat na aktuální poptávku.
Osvěta by měla vyvracet mýty o elektromobilitě a zdůrazňovat reálné náklady, benefity a dostupné možnosti nabíjení.
Podpora inovací – například technologie Vehicle-to-Grid, bezdrátového nabíjení či integrace obnovitelných zdrojů – zvýší efektivitu a atraktivitu celé sítě. Úspěch zajistí jen koordinovaná spolupráce státu, samospráv, soukromého sektoru a uživatelů v rámci jednotné strategie.
Česká republika stojí na prahu éry, kdy nabíjecí infrastruktura přestane být brzdou rozvoje elektromobility a stane se její hlavní oporou. Rychlý růst počtu stanic, technologické inovace a ochota investovat dávají reálnou šanci, že do roku 2030 vznikne hustá, spolehlivá a uživatelsky komfortní síť pokrývající celé území státu.
Podmínkou je odhodlání urychlit klíčové kroky už v následujících letech – od posílení sítě přes modernizaci stanic až po masivní osvětu. Pokud se podaří propojit investice, technologie a jasnou strategii, může se Česká republika stát příkladem rychlé a efektivní transformace dopravy směrem k čistší a udržitelnější budoucnosti.
