Suroviny hrají v našem životě nepostradatelnou roli, neboť právě jejich zpracováním vznikají věci, které běžně využíváme. Státy disponující vlastními nalezišti nerostných surovin mají obrovskou výhodu – nemusí je totiž dovážet, a hlavně kupovat, od jiných států.
Těžba ne území České republiky má historickou tradici sahající až do dob středověku, kdy se zde těžilo stříbro a zlato. Avšak i dnes má Česko významné bohatství v oblasti nerudních surovin a fosilních paliv. Faktem ale je, že ač je Česko suroviny docela bohaté, moc se jich netěží. Mimoto se posouváme od tradiční těžby černého a hnědého uhlí směrem k těžbě nerudních surovin, jako je kaolin a další. Co dalšího o těžbě nerostných surovin v Česku možná nevíte?
Nerostné suroviny, stejně jako jejich těžba, využití a obchodování s nimi, jsou lidstvu známy od počátku jeho existence. Jak je nám zajisté dobře známo, celé epochy pravěku jsou nazvány podle surovin, jejichž využití převládalo – existuje tak doba kamenná, bronzová nebo železná.
Nejstarší důkazy o těžbě nerostných surovin v ČR
Nejstarší důkazy o těžbě nerostných surovin u nás pocházejí
z doby kamenné, a to z lokality Písečný vrchu u Bečova nedaleko Mostu, kde se těžily a využívaly křemence, a z oblasti Krumlovského lesa a Moravského krasu, kde docházelo k těžbě rohovců. Využívány byly také jíly, hlíny a přírodní barviva – limonit, hematit, grafit.
Z archeologických nálezů na ostravském vrchu Landek vyplývá, že zde před 21-23 tisíci lety docházelo
k pálení uhlí. Není však známo, zda šlo o záměrné využití této suroviny či nikoliv. Faktem však je, že těžba uhlí má v českých zemích opravdu bohatou tradici. Dále je doloženo využívání železa, mědi, cínu a v dalších staletích i drahých kovů, zlata a stříbra.
Příchod Keltů, Germánů a Slovanů
Keltové jsou první civilizací, která na našem území
razila stříbrné a zlaté mince. Zlato bylo rýžováno především v jižních Čechách v povodí Otavy, ve středních Čechách v povodí Vltavy a ve Slezsku v povodí Opavy.
V období osidlování našeho území Germány, později Slovany, se těžba a využívání surovin na několik staletí omezila. Během 13.-14. století však naše republika prošla významným rozvojem, přičemž za rozmachem státu stála i těžba surovin.
Okolo roku 1234 byla v blízkosti Jihlavy objevena
ložiska stříbra, která přispěla k velkému rozvoji města. Dalším místem pak byla Kutná Hora, která se díky svému dynamickému rozvoji stala královským městem. Sláva dobývání této suroviny vedla k tomu, že se začaly zkoumat další možnosti těžby i na jiných místech, díky čemuž došlo
k objevení ložisek jiných kovů.
Husitské války
Období husitských válek představuje velký mezník v hornictví na našem území. Řada důlních děl totiž byla opuštěna a zaplavena nebo zasypána. Tím došlo k velkému útlumu těžby.
V dalším období vzrostl význam těžby kovů a drahých kamenů. Od 16. století je známá těžba pyropu neboli
českého granátu, a to v okolí Litoměřic, Třebenic a Podkrkonoší. Rovněž byla objevena další ložiska uhlí.
Průmyslová revoluce a období světových válek
Průmyslová revoluce v 19. století samozřejmě přinesla prudký rozvoj těžby a využívání rud i nerudných surovin.
Jinak tomu nebylo ani
v období světových válek, kdy docházelo k nesmírnému růstu technologií a nových postupů výroby. Omezené obchodování ve druhé polovině 20. století znamenalo hledání nových ložisek a zvýšenou těžbu, která byla značně dotována státem a která bohužel vedla ke zhoršení životního prostředí.
S koncem 20. století, kdy došlo k pádu socialistického systému a uvolnění podmínek, byla těžba – zejména těžba rudných ložisek – přerušena a zlikvidována.
U nerostných surovin rozlišujeme několik základních skupin. Nejčastěji se jedná o členění na
rudy, nerudy a energetické suroviny.
Ruda jako přímý zdroj pro výrobu kovů
Ruda je hornina nebo minerál obsahující ekonomicky významné množství kovu nebo kovových sloučenin. Těžba a zpracování rudy jsou klíčové kroky v získávání kovů pro průmyslové využití.
V České republice se v minulosti těžily rudy, avšak uzavřením rudných dolů v devadesátých letech těžba skončila. V současné době se tak rudy kovů v ČR netěží.
Neruda jako základ tradičních českých průmyslových odvětví
Nerudy (též průmyslové nerosty) označují suroviny, které se upravené i neupravené používají v průmyslu, nebo se z nich získávají nekovy či jejich sloučeniny. Tradičně významné – jak z hlediska geologických zásob, tak z hlediska těžby – jsou keramické a sklářské suroviny.
Mezi ty nejvýznamnější řadíme
kaoliny z Plzeňska a Karlovarska, ale i Kadaňska a Podbořanska. Dále pak
sklářské písky ze Střelče a okolí Provodína,
jíly z chebské pánve a středních Čech,
živce z Halámek, Krásna a Luženiček a
bentonity z Mostecka, Kadaňska a Karlovarska. Značné geologické zásoby mají také ložiska
vápenců a cementářských surovin.
Na využívání nerudních surovin byla a dosud jsou postavena tradiční česká průmyslová odvětví, jako je výroba porcelánu, sklářství, keramický průmysl, papírenský průmysl, průmysl stavebních hmot aj.
Energetické suroviny jako zdroj energie
Jak již název samotný napovídá,
energetické suroviny jsou takové, které se využívají pro získávání energie. Spadají sem jednak
fosilní paliva (ropa, uhlí, zemní plyn), jednak
uranová ruda.
Česká republika disponuje zásobami hnědého a černého uhlí a uranové rudy. Nicméně, těžba uranové rudy byla v roce 2016 ukončena a těžba uhlí se každým rokem snižuje, mj. z ekonomických důvodů.
Naopak postrádáme dostatečné zásoby ropy a zemního plynu (pokrývají pouze 2-4 %, resp. 1-3 % domácí spotřeby), které se tak musí dovážet ze zahraničí.
Těžba nerostných surovin má v Česku velmi dlouhou tradici v řádu mnoha staletí. Produkty, které jsou získávány prostřednictvím těžebního průmyslu, slouží jako vstupní suroviny pro celou řadu významných průmyslových odvětví. Těží se zde jak palivoenergetické suroviny, tak suroviny neenergetické. O jaké konkrétně se jedná a kde se v Česku těží, se podíváme v následujících řádcích.
Kde se těží v České republice?
Palivoenergetické suroviny
Z palivoenergetických surovin se v Česku těží hnědé a černé uhlí, ropa a zemní plyn.
1. Hnědé uhlí
Hnědé uhlí se u nás dnes těží už jen povrchově (hlubinná těžba byla ukončena v r. 2016), a to v Severočeské pánvi a ve východní části Sokolovské pánve. Uhlí vytěžené v těchto lomech zásobuje uhelné elektrárny, jež jsou zdrojem zhruba 40 % elektrické energie vyrobené v ČR.
Zdroj
2. Černé uhlí
Těžba černého uhlí je v současnosti soustředěna pouze v české části hornoslezské pánve (provozně nazývané ostravsko-karvinský revír). Těžba se postupem času bohužel stala neekonomickou a nevyhovuje ekologickým standardům dnešní doby.
Zdroj
3. Ropa
Domácí těžba ropy se soustřeďuje na ložiska na jižní Moravě, a to především v oblasti karpatské předhlubně (např. ložisko Dambořice, Žarošice, Uhřice-jih) či v moravské části vídeňské pánve (např. ložisko Hrušky, Poštorná). Na rozdíl od uhlí však ČR nemá dostatečné zdroje ropy. V posledních letech pokrývala tuzemská produkce ropy cca 2-4 % domácí spotřeby.
Zdroj
4. Zemní plyn
Těžba zemního plynu je soustředěna na jižní Moravu (ložiska podobná těm u ropy) a severní Moravu, kde se těží z jihovýchodních svahů Českého Masivu a z uhelných slojí české části hornoslezské pánve. Stejně jako v případě ropy, ani plynu nemá ČR dostatečné zdroje – domácí produkce plynu pokrývá zhruba 1-3 % domácí spotřeby.
Zdroj
Za zmínku stojí také těžba uranu, v níž Česká republika v minulosti patřila k nejvýznamnějším světovým producentům. Nicméně, v roce 2016 byla ukončena.
Neenergetické suroviny
1. Průmyslové nerosty (nerudy)
Z neenergetických surovin musíme v prvé řadě zmínit průmyslové nerosty, tzv. nerudy:
a) vápence a cementářské suroviny; významná ložiska vápenců se nachází v chráněných krajinných oblastech (Český a Moravský kras), případně oblastech, které jsou díky velké morfologické členitosti cenné – z toho důvodu je jejich využívání silně limitováno,
Zdroj
b) kaoliny, kdy hlavními oblastmi s ložisky kaolínu jsou Karlovarsko, Kadaňsko, Podbořansko a Plzeňsko,
Zdroj
c) písky sklářské a slévárenské, jejichž největší a nejvýznamnější ložiska jsou soustředěna v české křídové pánvi (např. Střeleč), menší pak v chebské pánvi,
Zdroj
d) jíly, mezi jejichž hlavní ložiska patří kladensko-rakovnický karbon, moravská a východočeská křída, křídla v okolí Prahy a lounská křída,
Zdroj
e) dolomit s ložisky Bohdaneč, Lánov, Bystročice a další,
Zdroj
f) živec (živcové suroviny), jehož hlavními ložiskovými oblastmi s těženými ložisky jsou sedimenty oblasti řeky Lužnice, sedimenty řeky Jihlavy, pragmatity poběžovicko-domažlické oblasti a granitoidy,
Zdroj
g) bentonit těžený v Českém středohoří, Doupovských horách, Sokolovské pánvi a Maršova u Tábora.
Zdroj
2. Stavební nerostné suroviny
ČR disponuje solidním nerostně surovinovým potenciálem stavebních surovin, mezi něž řadíme
stavební a dekorační kámen, štěrkopísky a cihlářskou surovinu.
Průmyslově využitelná ložiska stavebního kamene se nachází na celém území Českého masivu, avšak v jeho pánevních oblastech výrazně méně. V Západních Karpatech jsou pak ložiska přítomna pouze ojediněle. V případě dekoračního kamene, štěrkopísků a cihlářských surovin jsou ložiska rozmístěna značně nepravidelně, po celém území ČR.
Kam Česká republika vyváží nerostné suroviny?
Vývoz energetických surovin
Zahraniční obchod s energetickými surovinami závisí, vedle nutnosti zajistit domácí potřebu, na situaci na trhu a specifických požadavcích na danou komoditu. Jedinou energetickou surovinou vyváženou ve větším množství je
černé uhlí. To je využíváno jako vstupní surovina pro hutní průmysl v celém středoevropském regionu.
Vývoz neenergetických surovin
Z nerudních surovin jsou předmětem významného vývozu především
kaoliny,
některé jíly, křemenné písky, živcové suroviny a bentonity. Nerudy jsou dokonce jedinou skupinou nerostných surovin, kde je finanční hodnota českého exportu tradičně vyšší než finanční hodnota importu. Díky vysoké kvalitě a mezinárodnímu renomé jsou české kaolíny vyváženy do desítek zemí Evropy i do světa. K tradičním evropským odběratelům patří například
Německo, Slovensko, Rakousko, Polsko, Itálie, Belgie, Nizozemí, Rumunsko, Maďarsko a Slovinsko, k těm světovým pak kupříkladu
SAE, Írán, Turecko, Malajsie, Indie, Kanada, Vietnam či Indonésie.
Dalším významným vývozním artiklem jsou
živcové suroviny, které putují především do Polska, Maďarska, Německa a na Slovensko, a
křemenné písky směřující rovněž hlavně do sousedních zemí (Rakousko, Slovensko, Maďarsko).
Vývoz stavebních surovin
Zahraniční obchod s položkami stavební kámen a štěrkopísek probíhá v drtivé většině pouze se sousedními zeměmi, tedy s Německem, Rakouskem Polskem a Slovenskem. Český dekorační kámen je vyvážen i do dalších okolních států EU.
Těžební průmysl jako takový má
nezanedbatelný vliv na životní prostředí a udržitelný rozvoj, přičemž je spojován především s negativními dopady na přírodu. Mezi
nejčastější environmentální problémy patří změna krajiny, degradace zemědělské půdy, znečištění povrchových a podzemních vod, znečištění ovzduší a nakládání s odpady. Kromě environmentálních dopadů může mít těžba také
dopady sociální, kdy kupříkladu kvůli potřebě uvolnění ploch pro těžební aktivity může dojít k vysídlení místních komunit atp.
Těžba ovšem může mít i pozitivní vliv na okolí. Prostřednictvím vytvoření nového prostředí pro ohrožené druhy či sanace těžebních lokalit na konci projektového cyklu totiž může pozitivně přispívst k zachování biologické rozmanitosti.
V ČR bylo v roce 2021 registrováno 1519 výhradních a 810 nevýhradních ložisek nerostných surovin s evidovanými zásobami. Počet využívaných ložisek však byl výrazně nižší – jednalo se o 487 výhradních a 179 nevýhradních ložisek. Ve zvláště chráněných územích (ZCHÚ) se využívalo pouze 36 výhradních a 8 nevýhradních ložisek.
Rekultivace lomu je proces obnovy a přeměny opuštěného (případně vyčerpaného) lomu zpět do funkčního a ekologicky stabilního stavu. Tento proces zahrnuje opatření a práce směřující k obnově těžebního prostoru a jeho okolí, aby se minimalizovaly negativní dopady těžby a aby se příroda navrátila do původního stavu.
Rekultivace opuštěných lomů je důležitou součástí odpovědného řízení těžebních aktivit a snahy o udržitelné využívání přírodních zdrojů.
Díky tomuto procesu obnovy došlo v ČR ke vzniku celé řady rekreačních míst. Za zmínku stojí například jezero Most, Matylda či Milada.
Jezero Most
Jezero Most, nacházející se ve stejnojmenném okresu v Ústeckém kraji, vzniklo jako výsledek rekultivace bývalého hnědouhelného dolu, jenž byl zatopen vytvořením neprůtočného jezera. S napouštěním se začalo již v roce 2002, veřejnosti však bylo jezero zpřístupněno až v roce 2020. Rekreantům zde slouží stánky s terasou k posezení u občerstvení, desítky slunečníků a lehátek aj.
Jezero Matylda
Na severním okraji města Most se nachází další vodní nádrž, která vznikla zatopením bývalého dolu. Jedná se o
jezero Matylda, které vzniklo při rekultivaci zatopením bývalého lomu Vrbenský. Stavba byla zahájena v roce 1986, v roce 1992 se pak začala plnit vodou. Příznivci slunění a koupání naleznou na březích nádrže písčitou pláž i travnaté plochy, sociální zařízení, autokemp a od roku 2009 také in-line bruslařskou dráhu. Samotné jezero je oblíbeným místem pro windsurfing nebo vodní lyžování.
Jezero Milada
Jezero Milada leží jen pár kilometrů od Ústí nad Labem a vzniklo zatopením uhelného velkolomu Chabařovice. Napouštělo se zhruba 9 let, a to od roku 2001. V současné době se vodní plocha vyznačuje výbornou kvalitou vody pro koupání, rybaření, jachting a další druhy vodních sportů. Příznivci cykloturistiky mohou využít přilehlou cyklostezku.
Závěrem bychom mohli zhodnotit, jaká je situace ve světě. Níže proto uvádíme tabulku s největšími producenty vybraných surovin.
| Surovina |
Stát |
| Uhlí |
Čína, Indie, Indonésie |
| Ropa |
USA, Saudská Arábie, Rusko |
| Zemní plyn |
USA, Rusko, Írán |
| Uran |
Kazachstán, Namibie, Kanada |
| Železná ruda |
Austrálie, Brazílie, Čína |
| Hliník |
Čína, Indie, Rusko |
| Lithium |
Austrálie, Chile, Čína |
| Bauxit |
Austrálie, Guinea, Čína |
| Měď |
Chile, Peru, Čína |
| Zlato |
Čína, Austrálie, Rusko |
| Stříbro |
Mexiko, Peru, Čína |
| Diamanty |
Rusko, Botswana, Kanada |
Autor článku: Redakce portálu Veacom.cz
